Agnes

Každé pondělí, středu a pátek chodila jedna mladá dáma do kadeřnictví na náměstí. Nerozmyslela si to, ani když pršelo, sněžilo, byla vánice. Mívala pokaždé na sobě krásný kostýmek jak z francouzského módního časopisu.

            Všichni jí v tom malém městečku znali. Odmala chtěla být učitelkou, protože její tatínek byl profesorem na gymnáziu a její dědeček řídícím na měšťance. Pedagogiku měla v rodině.

            Léta se však obvykle neptají: „Jaké máte přání, slečno?“, a proto po ukončení školní docházky zřejmě z kádrových místo na vysokou školu nastoupila do továrny na výrobu punčoch.

            Zbožňovala literaturu a historii. Toužila cestovat po Itálii a Řecku a poznat místa, kde kráčely dějiny.

            Chtěla mít svou třídu a každé ráno čekat až zazvoní a pak měnit znuděné oči žáků na dychtivé studny, které se večer nezavřou a neusnou dokud se nedozví zda Goethův Werther zvolí cestu tragika či ne. Podle názoru StB ale její touhy by mládež jen prý kazily a znemožňovaly by cestu k beztřídní komunistické společnosti.

            Kadeřnice v kadeřnictví na náměstí měla malého syna Jiříka, který měl za rok začít chodit do školy. Teda pokud ho rovnou nepošlou do zvláštní, protože mu jeho tatínek utekl do Ameriky.

            Celý den sedával u maminky v kadeřnictví a sledoval, jak tahle paní chce trvalou, támhleta ostříhat a tamta se chystá na ples.

            Ze všeho nejvíce se ale těšil na každé pondělí, středu a pátek. Sotva vyskočil z postele, oblékl se a běžel k oknu, aby její kostýmek viděl jako první.

            ,,Ahoj Jirko,“ vždy ho s úsměvem pozdravila. „Jiřík se tě už nemůže dočkat. Budeš to chtít jako vždycky, Agnes?“ začala hned Jiříkova maminka. „Určitě, jako vždycky.“ Přijímá místo v křesle a Jiřík si ihned přišoupnul svou stoličku co nejblíže. „A Agnesko budeš mi prosím dnes zase povídat o tom Achilleovi, jak všechny přepral a povíš mi taky o tom srandovním rytíři ze Španělska?“ spustil Jiřík. Agnes se usmála a začala: „ To jednou byla na velmi vysoké hoře Olymp velká hostina …“

            Každé pondělí, středu a čtvrtek… v létě, v zimě, na jaře i na podzim.

            V kalendáři bylo právě pondělí 15. 11. 1989. Budík. Jiřík se rychle oblékl a běžel k oknu vyhlížet Agnes. Čekal dlouho a nedočkal se. Nepřišla. „Jiříku pojď mi pomoct do kadeřnictví zametat,“ volá zezdola maminka. „Kde je Agneska?“ a pohlédl do maminčiných divně červených očích. „To jsem ti neřekla? Agnes se včera odstěhovala,“ ale jen ona věděla, co hlásili ráno v rádiu. „V 5:00 srazilo červené auto značky Škoda na sídlišti Koukalky mladou dívku. Identifikace prokázala, že šlo o továrnici Agnes Tomkovou z výrobny punčoch. Soudružko, čest vaší práci…“

            Každé pondělí, středu a pátek nosí pan Jiří Kuklík, profesor historie na VŠ, květiny na hrob své učitelce…